Únor 2009

IMAX: Život v moři 3D

28. února 2009 v 22:02 | Lenka |  Johnny Depp
Po zhruba čtvrt roce bude uveden v jediném českém velkoformátovém kině IMAX Praha další zajímavý 3D dokument. Po výpravě na Měsíc tentokrát zamíříme opět do hlubin oceánů a to ve snímku Život v moři 3D...
Když se IMAX Praha před více jak čtyřmi lety otevíral, prvním nejúspěšnějším snímkem byl film Do hlubin 3D (Into the Deep 3D), který se zde dokonce promítal několik let a ještě dnes je k dispozici v místní filmotéce. Jednotlivé školy si mohou individuálně objednat jeho promítnutí. Vlastní film byl natočen v roce 1994 a jeho režisérem byl Howard Hall. Ten se v celé své kariéře zabývá natáčením nejrůznějších podmořských dokumentů, jak pro televizi, tak i pro kina velkého formátu. V roce 1999 uvedl svůj dvourozměrný dokument pro IMAX Island of the Sharks a podílel se na celé řadě dalších dokumentárních filmů z podmořského prostředí.

V roce 2004 se Howard Hall pouští do natáčení dalšího velkoformátového dokumentu a po krátkém snímku Do hlubin 3D se opět vrací k trojrozměrné technologii záznamu obrazu. Pro snímání podmořských záběrů si vybírá nejsložitější, ale zároveň tu nejpoctivější cestu. Použil klasickou IMAX 3D kameru na dva pásy 65 mm filmového negativu, čímž získává unikátní záběry v plném rozlišení a v plném - neořezaném formátu IMAX v poměru stran 1,44:1.

Natáčení probíhalo celkem na devíti podmořských lokacích od Kortézova moře přes pobřeží Kalifornie až po Mexický záliv, Bahamy a Britskou Kolumbii. Kameramané strávili celkem 1.850 hodin pod vodou v potápěčských kombinézách. Bylo natočeno celkem přes 120 km filmového materiálu. Dvakrát ohrožoval tvůrce filmu hurikán a jednou lidožravý žralok. Zhruba po roce začínají postprodukční práce na jejichž konci stojí 41 minutový stereoskopický snímek.


Howard Hall v oněch 41 minutách ukazuje svoji silnou režijní stránku, kterou dokázal již na zmiňovaném dokumentu Do hlubin 3D. Stereoskopický formát IMAX 3D je pro něj snadno zvládnutý a po celou dobu má divákovi co nabídnout. Film rozhodně netrpí žádnými prázdnými vycpávkami, kterými by se tvůrci snažili dohnat celkovou stopáž. Po úvodním vstupu pod mořskou hladinu skrze příbojovou vlnu se již seznamujeme s prvními netradičními obyvateli moře. Každý živočich je pak představen s určitou dramatickou zápletkou a na rozdíl od Žraloků 3D Jeana-Jacques Mantella se režisér nezdráhá divákům ukázat i ulovení kořisti. Každá taková dramatická zápletka má i svůj záměr. Nejen udržet pozornost diváka, ale zároveň vysvětlit nezastupitelnou úlohu jednotlivých živočichů v celkové rovnováze ekosystému. Ve filmu můžeme například vidět odumřelý korálový útes v moři, kde byli cíleně vybiti žraloci, kteří byli přirozenými predátory dalších živočichů živících se jednotlivými korály.

Film je natáčen v souladu s celkovým dramaturgickým plánem sítě kin IMAX, kde za hlavní cílovou skupinu diváků jsou počítáni děti a školní mládež. Tomu odpovídá komentář filmu, který je psán hlavně na úroveň dětského diváka. Jednoduchým, nikoliv infantilním způsobem se představují jednotliví živočichové. Dospělý divák se dozví například celé jejich jméno, rodové i druhové, které menší dítě nejspíše ani nezaregistruje. Malému divákovi pro změnu může utkvět v paměti popis nějaké zajímavé vlastnosti toho kterého obyvatele mořských hlubin.


Život v moři 3D dokazuje, že se dají natáčet dynamickým způsobem i stereoskopické 3D filmy. Že dynamika vyprávění příběhu může být zachována i při dlouhých záběrech, pokud se v nich děje něco zajímavého. Důležitou složkou filmu je pak i výborná hudba Dannyho Elfmana, která velmi dobře dokresluje celkovou atmosféru.

V originále namluvili komentář k filmu známí hollywoodští herci Johnny Depp a Kate Winslet. V českém znění v kině IMAX Praha uslyšíte Sašu Rašilova a Jitku Ježkovou, ale nemusíte zoufat. Bohužel originální znění patří k těm komentářům filmů IMAX, kde angažovaní herci pouze "profesionálně" přečetli komentář z papíru. Saša Rašilov s Jitkou Ježkovou mají zřetelně přirozenější projev, jak původní, spíše sterilní, originál Deppa a Winsletové.


Howard a Michelle Hallovi
při přebírání ceny PANDA
na festivalu Wildscreen 2006.

Život v moři 3D (Deep Sea 3D) měl světovou premiéru loni v březnu a v říjnu získal prestižní ocenění PANDA za nejlepší velkoformátový film na festivalu přírodopisných a ekologických filmů Wildscreen konaném v Bristolu ve Velké Británii. Tento festival se koná jednou za dva roky a v daném žánru patří k nejvyšším oceněním srovnatelným s americkými Oscary. Čistě pro zajímavost PANDU za nejlepší interaktivní projekt si loni v říjnu odneslo reality show Českého rozhlasu Odhalení monitorující život goril nížinných v pražské ZOO.

Život v moři 3D (Deep Sea 3D) patří zatím k tomu nejlepšímu z 3D tvorby, co jsme měli doposavad možnost vidět v kině IMAX Praha. Po Misi na Měsíc 3D jde o další velmi vydařený snímek, tak doufejme, že dramaturgie pražského IMAXu bude mít i nadále při výběru filmů šťastnou ruku. Film by si rozhodně neměli nechat ujít všichni se zájmem o přírodu a o podmořský svět, případně i fanoušci filmového skladatele Dannyho Elfmana.


se zdrojem....


Libertin – muž, kterého si (ne)zamilujete

28. února 2009 v 21:48 | Lenka |  Johnny Depp
amilovali byste si parchanta, který probodne s lehkým svědomím přítele, jenž mu před nedávnem ještě ležel v náručí, který vymetá londýnské bordely se stejným potěšením, s jakým vyslovuje slovo "cunt", zahýbá své milující ženě stejně, jako si přihýbá, a samotného krále Anglie označuje za děvku? Ano? Poslyšte, a nejste vy trochu, ehm, divní? Nebo snad chcete tvrdit, že nezamilovali? Tak to si počkejte, až se na vás v závěrečném monologu Johny Depp upřeně zadívá a vysloví své poslední, úpěnlivě žádostivé "Do you like me now?"

Ano, tento filmový debut režiséra videoklipů a reklam Laurence Dunmora, ztvárňující život historického rebela stuartovské Anglie 17. století, by snad někdo mohl považovat za potemnělé, depresivní a k nevydržení dlouhé drama pro intelektuály holdující vulgaritám a oplzlostem. Kontroverzní téma však vyžaduje kontroverzní způsob ztvárnění, a díky tomu s velkou pravděpodobností sklidí i kontroverzní reakce publika. Libertin, s velkou zásluhou Johnnyho Deppa v hlavní roli, může zrovna tak být filmem, po jehož skončení vám na zaslzené tváři zůstane ztuhlý smích a hluboko uvnitř nedefinovatelná směs několika opravdově lidských emocí: podráždění i soucitu, závisti a touhy po tom, poznat toho parchanta ještě o něco víc, anebo - být zkrátka tak trochu jako on.
John Wilmot, druhý hrabě z Rochesteru, se řadí mezi čtveřici famózních svobodomilců a provokatérů evropské historie - k notoricky známým dobrodruhům, jako jsou Markýz de Sade a Giacomo Casanova, je třeba připočíst i kontroverzního satirika italské renesance Pietra Aretina. S těmito kumpány jej spojuje nejen výstřední a hedonistický způsob života, ale i zájem o literaturu. Píše totiž básně, a to básně takové, které Charlese II. (John Malkovich) slušně řečeno vyvádějí z míry, hlavně pokud je v nich ztvárněn jako oplzlík, který "vládne čurákem jako žezlem". Za divadelní hru, kterou hrabě vzdává hold svému panovníkovi a která má zajistit mír s Francií, se mu však dostane pouze vyhoštění ze dvora. Není se čemu divit, když při "silném výjevu", který má podle autorových slov přivést publikum k "vyvrcholení", se několik žen za hudebního doprovodu ukájí klacky vysypanými ze stroje nápadně podobnému gilotině, nebo když na scénu přijíždí obrovské dělo připomínající penis (nebo spíš penis připomínající dělo).
Johnny Depp je v roli cynického a prohnilého Johnnyho Wilmota snad ještě přesvědčivější než sama historická předloha. Dovede nám však odkrýt i jiné stránky své neklidné a rozporuplné osobnosti, než pouze zálibu v provokaci a nezřízených orgiích. Zahraje i na citovou strunu, a to hlavně při ztvárnění Wilmotovy vášnivé lásky k zdánlivě nevýrazné herečce Elizabeth Barry (skvělá Samantha Morton), která se díky jeho tréninku vypracuje na největší hereckou osobnost za dob stuartovské restaurace. Wilmot intuitivně vycítí, že právě tato nepříliš hezká, ale vášnivá žena mu může dát to, co nikde jinde, svoji manželku nevyjímaje, nikdy nenašel - schopnost prožívat upřímné a silné emoce. Scény, při kterých Elizabeth recituje Wilmotovi úryvky z Hamleta, považuji osobně za jedny z nejzdařilejších a nejemocionálnějších z celého filmu, atmosféra jejich rodící se milostné posedlosti je nabitá erotickým a citovým napětím.
Situování děje do prostředí divadel, sloužících zároveň jako bordely, důraz na reálno a fyzično, zobrazování zablácených a mlhavých londýnských ulic, předměty a osoby v šerosvitu nočního osvětlení dokreslují temnou psychologii protagonistů. Za zmínku stojí scéna inspirovaná Wilmotovou básní Procházka po Parku sv. Jakuba, kde si podnapilý autor velice realisticky představuje namísto stromů a jejich větví klubka propletených nahých lidských těl, tu a tam vystupujících z mlhy a svíjejících se v sexuálních orgiích bez konce.
Přestože se něco za polovinou filmu vyskytne pár hluchých bodů, k závěru opět nabere grády. Wilmot se noří do svého zoufalství z rozpadajícího se syfilitického těla, ale přesto jeho sebevědomí mu dovolí opět usilovat o lásku teď již slavné Elizabeth nebo pronést ve Sněmovně lordů obrannou řeč ve prospěch krále. V politováníhodné schránce lidské trosky, která již bez maskování nemůže ukázat svoji tvář, v rozpadajícím se mase, které se ze všech sil vleče o holi a pomočuje se všude, kam sedne, zůstává silná vůle a intelekt, který má tu sílu vzdorovat na smrtelném lůžku i samotnému Bohu.
V Dunmorově filmu je zakódováno hlubší poselství, než by se na první pohled mohlo zdát a nám líbit. Nutí nás přemýšlet o tom, jak asi je člověku, který "nechce ublížit druhým, ale musí říkat, co si myslí", člověku, za jehož cynickou divadelní maskou se ukrývá přece jen citlivější duše s nenávistí ke všemu hloupému, umělému a falešnému. Jestliže ve svém prologu Wilmot o naše sympatie nestojí, v závěrečném monologu pozornému diváku neunikne, jak přece jen prahne po tom zalíbit se, být oblíben a milován. Odkrývá se nám tak zoufalství člověka bažícího po silných zážitcích, který v touze opravdově, svobodně pocítit dává všanc všechno, co má, včetně vlastního života. Proč je Johnny tak nechutně okouzlující? Nastavuje totiž zrcadlo libertinovi, jehož kousek vězí v každém z nás.

se zrojem...

Johnny Depp se děsí Oscara

28. února 2009 v 21:17 | Lenka |  Johnny Depp
opět starší článek....


Překvapivě negativně reagoval americký herec Johnny Depp na úterní oznámení americké filmové akademie, že byl nominován na prestižní ocenění - Oscara - v kategorii nejlepší mužský herecký výkon.
Na internetových stránkách uvedl, že se na ceremoniál vyhlašování držitelů cen vůbec netěší, protože zkušenost, kterou udělal před rokem, se mu vůbec nelíbila a ani za nic by jí nechtěl znovu prožít.
Loni se vyhlašování zúčastnil spolu se svou přítelkyní, francouzskou herečkou Vanessou Paradis, a své pocity líčí takto: "Vzpomínám si, že jsme s Vanessou pořád jen mysleli na to, kdy a kde bychom si mohli zakouřit, kde bychom mohli dostat nějaký drink a kdy už to skončí. Já jsem si pak pořád přál - jen ať proboha nevyhraju."
"Byl to hrozný šok, když jsem se dozvěděl, že mě zase nominovali. Moje první reakce byla: Proč? Na jednu stranu mi to samozřejmě lichotí, ale kvůli tomu nepracuji. Když jsem loni nevyhrál, byl jsem nadšený. Byl jsem bez sebe nadšením, tleskal jsem vítězi a říkal jsem si: díky bohu," líčí své pocity Depp.

se zdrojem....

nejšťastnější chlap pod sluncem

28. února 2009 v 21:10 | Lenka |  Johnny Depp
Domov, láska, rodina
Kde se ted nejvíc cítís doma ?
Bydlíme střídavě na venkově v jizní Francii v Pařízi a v Los Angeles.
Bylo pro tebe tězké přestěhovat se z Ameriky do Evropy ?
Ani ne, Francouzi mě přijali velmi přátelsky a měli se mnou obrovskou trpělivost.Neuměl jsem Francouzky říct ani AHOJ
Más dvě děti.Jsi táta na plný úvazek ?
Samozřejmě!Přebaluju, koupu, vyprávím pohádky, zpívám písničky, utěsuju, hubuju... Dělám to samí jako kazdý jiný rodič.
Změnilo rodičovství tvůj zivot ?
Jasně, kdyz más dětimás před sebou perspektivní budoucnosta naučís se rozeznávat co je důlezitý a co ne.A kromě toho taky trpíš chronidkým nedostatkem spánku. =)
Más nějáký speciální fígl na to, jak usnout ?
Lehnu si na gauč a pustím si film.Nez skončí úvodní titulky spím jako dřevo.Zvlást kdyz v něm hraju. =)
S Vanessou jste spolu uz sedm let...
Jo, Vanessa je ten nejlaskavějsí člověk kterýho znám.Má srdce na pravým místě.
Byla to láska na první pohled ?
Okamzitě!Zamiloval jsem se do ní, jakmile jsem jí uviděl, a brzy mi doslo, ze bez ní nemůzu zít.Naučila mě dívat se na zoivot úplně jinýma očima - z tý pozitivní stránky.
Bude někdy svatba ?
Oběma nám připadá, jako bychom se uz vzali.Patříme k sobě, aniž bychom podepsali nějáký úřední papíry.A navíc, jí nechci kazit její krasný jméno!=)

"Do kina nechodím."

28. února 2009 v 21:04 | Lenka |  Johnny Depp
Starší článek, ale zajímavej"

Vzdycky kdyz se v jeho zivotě stane něco opravdu mimořádného, přidá dalsí srám na svou pazi. Dnes uz má jizev osm. A taky dvanáct tetování, pár zlatých zubů, velkou sbírku falesných knírků a konečně i několik komerčně úspěsných filmů.
Kdo si myslí, ze Piráti z Karibiku nebyli nic moc, můze mít pravdu. Ale co na tom? "Díky nečekanému úspěchu Pirátů ted bude mnohem snazsí sehnat peníze na film, který nebude mít ambice být kasovním trhákem," nechal se slyset Depp. Má na mysli něco podobného, jako byly filmy Co zere Gilberta Grapea, ve kterém zazářil mladý Leonardo DiCaprio, Don Juan DeMarco, kde hrál po boku Marlona Branda, nebo Strach a hnus v Las Vegas.

Muž, který nechce být slavný
Koncem osmdesátých let se Depp stal díky televizním seriálům prakticky přes noc miláčkem teenagerů. Vydělával fůru peněz, a kdyz se procházel kolem novinových stánků, z titulních stran se na něho zubil jeho obličej. Navzdory tomu nebo mozná právě proto mu bylo mizerně. Povazoval se za herce a Amerika ho brala jenom jako pěkného hocha z televizního seriálu. Jak tomu uniknout? "Nejdřív jsem přisel na plac s gumičkami navlečenými na jazyk a svoje repliky doslova odsislal. Kdyz to nezabralo, přihasil jsem si to s turbanem na hlavě a spustil bombajským akcentem," vzpomíná Depp. Zase nic. Az ve chvíli, kdy přitančil na plac v napudrované paruce George Washingtona a v kalhotách do zvonu těsně obepínajícími jeho stehna a v rozkroku jestě navíc omotán americkou vlajkou, začalo být producentům jasné, ze jejich hvězda můze přinést víc potízí nez uzitku. "Přesto mi to nespolkli. Koneckonců jsem měl smlouvu a sledovanost je sledovanost." Začne se pochechtávat. Není jasné, zda svým tehdejsím oděvním kreacím nebo svému sebevědomí a aroganci. Ovsem první jeho filmy do určité míry dokládají, ze rozhodně patří mezi provokatéry a ze převleky jsou jeho parketa. Nebo si nevzpomínáte na Střihorukého Edwarda reziséra Tima Burtona, ve kterém je jeho tvář pokrytá bílým make-upem, posetá jizvami a korunována strasidelnou bílou parukou?

...který štěká na psy
Ve snímku Kdysi dávno v Mexiku, který je volným pokračováním Desperada, hraje Johnny sociopatického agenta CIA, který si najme El Mariachiho v podání Antonia Banderase, aby sabotoval politický atentát. "Jestě nez přijel na natáčení, zavolal mi a prohlásil: 'Představuju si, ze tenhle člověk nosí takový fakt příserný turistický kratasy'," vzpomíná rezisér filmu Robert Rodriguez a připoustí, ze neměl představu, do čeho s Deppem jde. Navíc, nez se miláček zen do Mexika vůbec vydal, zavolal svoji sestru na Floridu a pozádal ji, aby udělala průzkum trhu a zaměřila se na trička a baseballové čepice se slogany, které si dělají sasky z CIA. Ovsem nejpikantnějsí historka se stala poslední den natáčení. Depp chtěl stihnout scénu krvavé přestřelky do setmění, ale pokaždé kdyz Rodriguez zvolal "Akce!", nakráčel před kameru prašivý pes a začal štěkat. Depp to nevydržel, skočil před psa, upřel na něj zrak a začal mávat pistolí ve vzduchu. Nakonec se pustil do hlasitého postěkávání. Pes vzal nohy na ramena a uz se nikdy neukázal. Co tyhle dvě historky vypovídají? Snad jen to, ze Depp uz od začátku své kariéry mířil ke hvězdám a ze je člověkem, který má vlastní zásobu paruk, falesných knírků, baseballových čepic s podivnými nápisy a občas stěká na psy. Je s podivem, ze dokázal být nejobletovanějsím hercem planety.
...který si libuje v pamětihodných výstupech
Jaké to jsou? Na začátku filmu Ed Wood, ve kterém hraje výstředního reziséra, stojí v zákulisí prázdného divadla a okouzleně sleduje jednu ze svých příserných her. Anebo ještě lépe výstup, který předvedl ve filmu Nez se setmí, kde se "převtělil" do transvestitního kubánského vězně pasujícího knižní rukopisy z vězení tak, ze si je strká do jisté tělní dutiny. A co Strach a hnus v Las Vegas? Benicio Del Toro vzpomíná, jak natáčeli uprostřed rozpálené pouště a Depp na něho pokynul, aby si sel k němu sednout do auta. "Myslel jsem si, ze má klimatizaci - a zatím v něm bylo jako v peci! A Johnny měl jestě navíc zapnuté topení!" Depp se připravoval na scénu, ve které měl být zfetovaný, a tohle byla jeho metoda, jak vypadat dehydrovaně a naprosto síleně. "Někdy jsou opravdu potřeba paruky George Washingtona, aby se věci pohnuly dopředu," říká potměsile Depp, "ale nic se nemá přehánět." Ačkoliv Depp nedávno překročil čtyřicítku, udržuje si pořád manýry mladého výtrzníka. (Pokud to nejsou manýry hvězdy...) Dzíny má rozervané na kolenou a boty tak osoupané, ze je tězko říct, jakou mívaly barvu. Kromě toho má ruce posety stříbrnými prsteny a je ověšený magickými náhrdelníky. A co teprve tetování! První si nechal udělat v sedmnácti od indiánského náčelníka, poslední se jménem synka teprve nedávno. Johnny Depp pořád řádí jako puberták. Kdyz vidí uprostřed apartmá klavírní křídlo, nedá mu to a předvede výstup hodný koncertního mistra. Nadzvedne cípy pomyslného fraku a promne si prsty. Glannnnng! třískne do kláves. Co na tom, ze neumí hrát? "Kdyz vidím piano, musím se o něj aspoň otřít!" směje se.
...který imituje kohokoli
O Deppovi se říká, ze nez přijde na plac, rozhoduje se, na kom zalozí svůj výkon. Například v Ospalé díře si vzal jako svůj vzor pubertální děvče! "Chtěl jsem vytvořit prvního akčního hrdinu, který se chová jako třináctiletá holka," obhajoval svoji nelogickou volbu. "Rezíroval jsem ho třikrát," vypráví režisér Tim Burton, "a pokazdé čerpal inspiraci z divnějších zdrojů." V Pirátech z Karibiku Depp imitoval Keitha Richardse z Rolling Stones, s přílis velkým pochopením se ale nesetkal. Vypráví: "Pořád jsem slysel: 'Proč to hraje takhle? Co to dělá s tou rukou? Vypadá jako teplous, vzdyt nám zničí film!' Tohle trvalo dobrý měsíc a půl. Chápal jsem jejich obavy, ale byl jsem s postavou uz sladěný a věřil jsem tomu, co dělám, takze jsem jim musel odpovědět: 'Najali jste si mě, abych odvedl svoji práci. Jestli mi nedůvěřujete, tak můžete roli přeobsadit.'" Kdyz prý tržby Pirátů překročily dvě stě milionů dolarů, volali mu titíž lidé, kteří předtím jeho výkon zpochybňovali. Doufá, ze se dočká pokračování... Az dosud měli pro Johnnyho Deppa séfové studií dost nelichotivé označení: jed na kasovní úspěch. Proč ho tedy najímají? To neví ani ctihodný pan Depp.

...který si hraje na sedláka
Johnny zije na jihu Francie se svou přítelkyní, třicetiletou herečkou a zpěvačkou Vanessou Paradis, a dvěma dětmi, čtyřletou Lilly-Rose a ročním Jackem. "Zít ve Francii mi dělá dobře. Bydlet tak daleko od Hollywoodu mi dává naději, ze kdyz tam přijedu pracovat, bude se mi tam líbit. Kdyz tam nejsem, můze mi být ukradené, co se tam děje." Typický den Johnnyho Deppa - galského farmáře - vypadá asi takhle: vstává v pět sest hodin ráno, uvaří si kafe, připraví láhev s mlékem pro syna a mozná se koukne na CNN, pokud nejsou nejnovější zprávy přílis depresivní. Pak se projde mezi zeleninovými záhonky, aby se podíval, co vyrostlo přes noc. Když se mu chce, vydá se se svou rodinou do města, dá si tam sklenku vína a popovídá s místními. Pak si přečte knízku nebo chvilku maluje. Jediná věc, která v Deppově zivotě chybí, je chození do kina. Po tom vůbec netouží. Na dotaz, zda vůbec ví, kde je nejblizsí kino, ukáse svůj zlatý úsměv: "Nemám nejmenší představu. A je mi to fuk!"

se zdrojem...

podnik v Paříži kde jedl Johnny

28. února 2009 v 19:02 | Lenka |  Johnny Depp
Tady jedl Johnny s Vanessou v Paříži



se zdrojem....



Johnny 25.2.2009

27. února 2009 v 16:57 | Lenka |  Johnny Depp
Johnny zase v Paříži..ale tentokrát 25.2.2009..





6.kolo SONB 08" prosíím hlásnite!

27. února 2009 v 16:41 | Lenka |  o blogu
já vím, že vás furt prudííím, ale jsem už v 6 kole, tak by byla škoda,nejít do finále ne???? prosíím o vaše hlásky... děkujii



děkujiii

Johnny poznal v Ledgerovi konkurenta?....

27. února 2009 v 16:33 | Lenka |  Johnny Depp
kousek článku, který je o Imaginarium Heathera Ledgera

S Ledgerem si Terry Gilliam vždy výborbě rozuměl .Jejich první setkání proběhlo už v létě 2002,kdy režisér hledal kumpána k Johnnymu Deppovi,jehož chtěl obsadit do hlavní role své Kletby bratří Grimmů.Ledger jej okamžitě oslnil.Johnny Depp už tak nadšený nebyl a Gilliam jej podezříval ,že se australské naděje obává jako budoucího konkurenta."Myslím si,že dobří herci vždycky vycítí ,kdo je může ohrozit.
Taky jsem Johnnymu řekl: Tys to věděl,vycítils jeho talent ,ty parchante !"chechtá se režisér.


se zdrojem....

ještě jedna fotečka Johnnyho z Francie

27. února 2009 v 16:15 | Lenka |  Johnny Depp

se zdrojem...


diplomek od SB! děkuji...

25. února 2009 v 19:55 | Lenka
děkuji

začalo 5 kolo SONB u Sáby a M.a.r.t.i.n.y.

25. února 2009 v 16:34 | Lenka |  o blogu
Dostala jsem se do 5 kola a děkuji vám za vaše hlásky, a prosím vás ještě jednou dokud tam budu,aby jste hlásili... děkuji mooc.



Johnnyho taška

24. února 2009 v 17:13 | Lenka |  Johnny Depp
Johnnyho taška..s Jackovou hlavou a nějakym přivěškem..



Johnny 23.2.2009 v Paríži Hotel Plaza

24. února 2009 v 17:03 | Lenka |  Johnny Depp

se zdrojem...